Jolana Tornádo 2004

A větry znovu dují – Jolana Tornádo – Music Store 6/2004

A větry znovu dují – Jolana Tornádo 2004

Model: Jolana Tornádo Cena (k datu uveřejnění): N/A Autor(ři): Tomáš Filka Vyšlo: 6 / 04

Hořovická firma Delicia obnovila po mnoha letech výrobu tradičních elektrických kytar značky JOLANA. Kdo viděl první nástroje na Hudebním veletrhu v Praze, byl jistě stejně jako já velmi příjemně překvapen dokonalým desingem a řemeslným vypracováním. Kromě klasických Diamantek a dalších modelů se představila i Jolana Tornádo, reedice jedné z nejlepších kytar české výroby v 60. letech. Přátelé, je to prostě tak: Rock’n’roll ještě neřekl poslední slovo – Tornádo se vrátilo! Pokud si vzpomínám, původní předchůdkyně jsem vídával obvykle v červené barvě. Model 2004, který mám vyzkoušet, je vyveden v transparentní modré. Spolu se zlatou mechanikou vypadá skutečně moc pěkně. Progresivní tvar těla, který se příliš nezměnil, doplnila elegantní hlavice se třemi ladícími mechanikami po každé straně. Je mírně zakloněná dozadu a ozdobena poměrně nenápadným zlatým nápisem Jolana na konci a Tornádo uprostřed. Celkově nástroj působí na první pohled velice profesionálně. Zpracování Jolana Tornádo se tváří jako nízkolubovka, ale není to docela tak. Hned jak ji potěžkáte v ruce, je všechno jasné. Korpus tvoří mahagonový masiv, v němž jsou vyfrézované dutiny podporující rezonanci, podobně jako u některých kytar Gretch nebo Guild. Je překrytý klenutou deskou ze dvou kusů fládrovaného javoru, jehož kresba podtrhuje parádní vzhled kytary. V horní části je jeden „ef" otvor. Jeho zobáček sice není přesně nad kobylkou, jak bývá zvykem, ale to nevadí, i tak vypadá dobře. Javorová deska je z boku ponechaná v přírodní barvě, což tvoří elegantní linku kolem celého korpusu a navazuje na lišty po stranách krku. I ten je mahagonový a k tělu přiklížený. Hmatník z tvrdého ebenu zdobí perleťové poziční obdélníky. Krk je stejně jako tělo a hlavice modře lakovaný. Nástroj disponuje standardní gibsonovskou menzurou, tedy 22 pražců. Použité pražce jsou akorát široké a nikde nečouhají ani nedřou do ruky. Krk má příjemný tvar, i když je poněkud tlustší, než jsem zvyklý. Oproti původním modelům Jolana ustoupila od vedení strun přes nultý pražec a ty jsou tedy taženy rovnou přes pražec sedlový, jak je obecně zvykem. Je to škoda, protože to byla jedna z věcí, ve které byla firma o krok před ostatními a takto podléhat západnímu vlivu je zcela zbytečné. Nultý pražec kromě lepšího zvuku zajišťoval také perfektní ladění v první poloze, což je u zahraničních kytar tradiční kámen úrazu. Poměrně málo vykrojené rohy nedovolují pohodlnou hru v nejvyšších polohách, což ovšem lze jen u málokteré kytary klasického střihu. Struny vedou hodně nízko nad tělem kvůli minimálnímu úhlu, který svírá krk s tělem. Z továrny je kytara slušně seřízena, oktávy naladěny, jen dohmat jsem si o fous snížil, protože mám líné prstíčky. Použité struny připomínají bláto 009 neschopné dřevo jakkoli rozeznít, takže šly okamžitě dolů a nahradily je mé oblíbené 012 La Bella. To mi umožnilo vyzkoušet ladící mechaniky Schaller německé výroby. Chodí jemně a lehce, asi u dvou jsem cítil malinkou vůli. Výrobce použil léty prověřený struník systému stop Bar spolu s kobylkou Tune-o-matic, což považuji za ideální volbu. Stejně šťastná ruka vybrala snímače – dva skvělé alnicové humbuckery Kent Armstrong, samozřejmě kryté, se dvěma řadami šroubků. Ty oba ovládá pouze jeden potenciometr hlasitosti a jeden potenciometr tónové clony. Kryty jsou Gibsonovské, průhledné se stupnicí. Třípolohový přepínač je umístěn mezi nimi. Tato sestava jakoby vyvažuje „ef" otvor nahoře. Jackový výstup není umístěn na přední desce, ale z boku na „lubu". Zvuk S novými strunami se Tornádo rozdunělo naplno. Plný tón s bohatými alikvótami, krásně dřevěného zabarvení v celém rozsahu. Nevšiml jsem si žádných hluchých tónů. Kytara umožňuje dynamickou hru a může se pochlubit dlouhým sustainem. Hrálo se mi pohodlně v sedě i ve stoje. Žalud pro řemen není na patce krku, ale na horním rohu kytary, takže držení je spíš fenderovské. Kytara se nikam nepřevažuje, jen to chce silnější popruh, jinak vás bude za chvíli bolet rameno. No jo, to je daň za poctivý materiál. Je čas zapojit dráty a začít hlučet. Čistý zvuk mě potěšil. Armstrongy produkují silný tón charakteristický pro kryté snímače, krásně kulatý a zároveň zvonivý a konkrétní. Dřevo se ve zvuku ozývá jedna báseň. Tóny se neslévají ani ve spodních polohách a mají spoustu harmonických. Snímač u krku produkuje hutný kulatý zvuk, příjemně basový. Vydržel jsem u něj poměrně dlouho a zkoušel všelijaké nastavení korekcí, ale ten zvuk prostě nejde zkazit. Vždycky dostanete nějakou zajímavou barvu. Nakonec nejlíp ale asi hraje bez korekcí. Nechal jsem ho prostě hrát tak, jak má, nic tomu nechybělo. Dobře na něj zní jazzové laufy a pro blues jakoby se narodil. Dovoluje velmi dynamickou hru, což obzvlášť v jazzových sólech oceníte při vypichování jednotlivých tónů. Na snímač u kobylky můžete s přehledem smažit od rock’n’rollu po funky, zvuk je ostrý, ale zároveň teplý a jaksepatří tlustý. Neječí tak nepříjemně jako u některých „hokejek". Mezipoloha je prostě všechno dohromady a je stejně hlasitá, jako obě polohy krajní. Kytara dává hodně silný signál, takže pozor na pregain u lampových aparátů. Zkoušel jsem různá zkreslení a nejvíc se mi líbí, jak kytara reaguje na mírně nakřáplé lampy. Ve všech třech polohách vydává příjemný zvuk jako dělaný pro beglajty po vzoru Toma Pettyho. Zkoušel jsem najít agresivní zatažený zvuk Johna Scofielda a Tornádo opět překvapilo svou přizpůsobivostí. I na pořádné rockové až metalové napálení si udržuje dřevní spodek. Prostě spousta barev k dispozici, zvuk skutečně inspiruje a hlavně má sílu. Nemusíte to honit přes compresory a všelijaké preampy. Ten tón prostě leze přímo z kytary a čím míň mu překážíte krabičkami, tím lépe. Klobouk smekám před oběma potenciometry. Mají zcela plynulý průběh, clona je tak akorát, sametová a hlasitost můžete stáhnou až na dno bez ztráty výšek. Osobně mám radši normální Les paulovské zapojení. Taky umístění přepínače mi moc nevyhovuje, protože během hraní často měním snímače a tady stále brkám o knoflík hlasitosti. Na druhou stranu koumáci, co stále štelují volume malíčkem toto umístění a společné ovládání jistě uvítají. Za zásadní problém však považuji rozměr snímače u krku, který je evidentně zamýšlen pro kytary s širší roztečí strun a struna E1 vede zcela mimo magnetické šroubky a je tím pádem tišší. Projevuje se to samozřejmě hlavně na čistý zvuk. Šroubky lze samozřejmě nastavit výš a tím to snadno vyřešit, stejně mě to ale na hořovické konstruktéry mrzí. Domnívat se, že Tornádo je jazzová kytara není úplně od věci, ale daleko víc jí sluší blues a hlavně rock’n’roll. Takže kdo chce dobrý nástroj z kvalitního dřeva v základní ceně 20 740,– Kč, osobitého vzhledu a skvělého zvuku, nemůže s Tornádem šlápnout vedle. Pokud vím, vyrábí se i s vintage struníkem a vibrátem typu Bigsby. Já myslím, že Santana by ji určitě bral.


Komentáře jsou zavřeny.