Reportáž Dřevokov
- předmluva
- historie – rozhovor s předsedou představenstva
- současnost
- Dřevokov v datech
- jak to bylo – rozhovor s p.Linhartem
Zámek v Blatné Zámek v Blatné 
Zámecký park Zámecký park Jednoho letního dne roku 2007 jsme se vydali na cestu do jihočeského městečka Blatná u Písku. V Blatné je pěkný vodní zámek s krásnou oborou. Dokonce zde žijí i mufloni a jsou běžně k vidění. To ale nebyl náš hlavní cíl cesty. Rozjeli jsme se sem za historií elektrofonických kytar v Čechách. A když hovoříme o českých kytarách, tak se musíme vrátit až na začátek – ke značce RESONET. Kdo začínal hrát v době „minulé“ – znal z mnoha výrobků jistě logo Resonet. Pamatujete třeba na struny Resonet ?…
Vývoj a výroba hudebních nástrojů byla v Dřevokovu v 60. letech
ukončena. Proč a jak jsme chtěli vědět i my a proto jsme se za touto
historií vydali do současného Dřevokovu v Blatné i my…
Požádali jsme o přijetí u předsedy představenstva firmy Dřevokov
Blatná a.s. pana Vratislava Zelenky. Jemu i jeho pravé
ruce – paní doktorce JUDr.Mgr. Haně Řáhové děkujeme
tímto za velmi seriozní a vstřícný přístup a za mnoho informací, které
se dnes již dohledávají jen velmi těžko. Vždyť to je již přes 50 let !
…
Dřevokov Blatná a.s.
Dřevokov Blatná a.s. 
Předseda
představenstva pan Vratislav Zelenka Předseda představenstva pan Vratislav Zelenka Pan předseda nám připravil některé dobové fotografie a ochotně nás provedl současným závodem. Bohužel v dnešní době nemá firma Dřevokov s výrobou hudebních nástrojů nic společného, ale kladný vztah k historii svého závodu a s tím spojené historii čs. elektrofonických kytar byl na obou našich průvodcích více než patrný.
Pan předseda nás uvedl do své pracovny a začali jsme si povídat o historii výroby hudebních nástrojů v Blatné. Mimo jiné nám řekl: „V jihočeské Blatné před dávnými lety existovala jistá firma Kořán – Macháček, která byla po znárodnění v roce 1948 přejmenovaná na Resonet. Původně firma Kořán – Macháček vyráběla elektrifikovaná pianina. Výrobu převzala firma Resonet, která vyráběla m.j. typ s označením Resonet 4 a Resonet 6. Jedno je vystaveno v soukromém kytarovém muzeu pana Ferka ve slovenských Sobrancích. (Původní Resonet sídlil v místě nízkých přízemních domů, které jsou nyní naproti současné hlavní budovy Dřevokovu). Firmu Resonet po krachu koupilo v roce 1953 družstvo Dřevokov (tehdy Lidové družstvo dřevozpracující), které nemělo s výrobou hudebních nástrojů původně nic společného. V roce 1953 vznikl ve firmě konstrukční tým, kde m.j. působili konstruktéři pan Růžička, ten nastoupil do firmy v tomto roce, a pan Vlček, který dříve pracoval v Resonetu na vývoji elektrifikovaných pianin. Zkušenosti zejména pana Vlčka byly základem pro další vývoj. Tento tým začal pracovat na vývoji elektrifikovaných strunných hudebních nástrojů. Na jejich rýsovacích prknech vznikaly postupně slavné havajské kytary Arioso, Chord, Akord, či kontrabas Arco a dodnes krásná šestistrunná elektrická kytara s názvem Grazioso – pro export Futurama, na kterou hrál svého času i člen Beatles George Harrison …“
Firma Dřevokov připravila na Světovou výstavu Expo 58 v Bruselu kolekci svých výrobků: Resonet Grazioso – elektrofonická kytara, Resonet Arioso – havajskou kytaru a Resonet Arco – elektrifikovaný kontrabas. Dle pamětníků se jednalo o sériové výrobky, u kterých bylo provedeno několik úprav pro tuto akci: zejména se jednalo o zvláštní pokovení (částečně i pozlacení) kovových částí. Tyto tři nástroje měly na výstavě veliký úspěch a získali vysoké ocenění – zlatou medaili. „Na základě tohoto ocenění pak vznikla spolupráce s firmou Selmer, která zajišťovala odbyt elektrofonických kytar do zahraničí. Výroba pro export představovala prý 250–300 kytar měsíčně! Jedním z důvodů ukončení spolupráce se Selmerem prý bylo převedení výroby kytar mimo Dřevokov, protože tam se již vyráběly typy, které byly z důvodu výroby konstrukčně značně zjednodušeny.“
Pan předseda nás velice překvapil, že i po téměř 50ti letech je medaile součástí archívu firmy Dřevokov Blatná a.s.. Toto vzácné ocenění nám ukázal a proto Vám můžeme přinést její fotografie (na poslední fotografii je restaurace čs. pavilonu, který stál v Bruselu a nyní je v Praze 7). Společně s medailí z Bruselu získaly tyto výrobky i vyznamenání od prezidenta:
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
Ocenění z Bruselu EXPO 58 Ocenění z Bruselu EXPO 58 
EXPO 58 EXPO 58 Předseda představenstva Dřevokov Blatná a.s. pan Vratislav Zelenka dále vypráví: „V archivu se nám podařilo dohledat i některé velmi zajímavé dokumenty: například smlouvu a zápisy, kterými Dřevokov – tehdy Lidové družstvo dřevozpracující – společenstvo s ručením omezeným – odkupuje od frimy Resonet (resp. jejího správce) vybavení. I když se jedná vlastně o právnické čtení, z hlediska historického je to velmi zajímavé…“:
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. 
Dřevokov dokumentace. Dřevokov dokumentace. Pan předseda ještě dodává: „… společně s mojí kolegyní paní doktorkou Řáhovou jsme hledali v šanonech dobové fotografie. První fotografie je havajská kytara, která se vlastně ani v této podobě sériově nevyráběla. Další je připravená elektovýstroj do Grazisek. Dále je fotografie snímače Forte special, který se montoval do akustických kytar. Fotografií z provozu není mnoho, ale i ty, které zde vidíte, velice pěkně zobrazují množství ruční práce, které bylo zapotřebí, aby vznikla taková jedna kytara: “
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ
– Reprofoto: Jolana.CZ Reprofoto:
Jolana.CZ„Firma Dřevokov pořádala pravidelně různé kulturní akce. Měla
pro to vybudován sál, který je dodnes v hlavní budově. Byl před časem
také přepažen a využíván jako kanceláře. Dnes není využit, ale
příčky zde již skoro nejsou a hrát a tancovat by se zde dalo ihned…
Právě v tomto sále se kdysi hrálo i na nástroje vyrobené v Dřevokovu.
Mnoho let zde byl krásný kontabas Arco, který bohužel již nemáme. Byla zde
i Grazioska. Na ně se často hrálo. Ještě před tímto sálem Dřevokov
využíval pro tyto účely i část 1. patra, kde byla zřízena kompletace
hudebních nástrojů. Na fotografich je sál v současné hlavní
budově.“
Zeptali jsme se pana předsedy, jak vlastně byla firma velká co do počtu
pracovníků: „Bohužel nemáme k dispozici údaje z doby výroby
hudebních nástrojů. Můžeme pouze uvést čísla z poslední doby a ta
také nejsou nezajímavá: Dřevokov zaměstnával do roku 1990 celkem až
280 lidí ! V roce 1991 230 a v současné době zaměstnává
50 pracovníků.“
Jaká je současná náplň firmy Dřevokov Blatná a.s ? Víme již, že hudební nástroje nyní již nevyrábíte. „V současné době provozujeme truhlářskou dřevovýrobu, jako je např. výroba zakázkového nábytku ap. Dále vyrábíme v rámci naší kovovýroby zemědělské stroje se zaměřením na brány, kypřiče a kombinátory. Zajišťujeme instalatérské a klempířské práce a jiné. Část areálu Dřevokovu pronajímáme. Např. přízemní budova, kde také sídlil vývoj, využívá firma pro výrobu čalouněného nábytku.“ Podrobnosti najdete zde
Nyní několik fotografií ze současné výroby firmy Dřevokov Blatná:
Dřevokov v přehledných datech…
Paní doktorka Řáhová nám připravila podrobný přehled o historii firmy Dřevokov:
- rok 1950 – založeno v Blatné „Lidové družstvo dřevozpracující, zapsané společenstvo s ručením omezeným“. Předmětem jeho podnikání byla výroba nábytku a jiná veškerá dřevozpracující výroba.
- rok 1953 koupilo tehdejší družstvo objekt bývalé firmy RESONET, která byla v konkurzu a tím došlo k rozšíření výrobního programu o výrobu elektrofonických nástrojů.
- dne 20.12.1953 byl změněn název firmy na „DŘEVOKOV, družstvo truhlářů, jemné mechaniky a elektrofonických hudebních nástrojů v Blatné.
- rok 1958 – výsledky dosažené v oblasti elektronických nástrojů byly oceněny zlatou medailí z výstavy v Bruselu a i vyznamenáním „Za vynikající práci“ od prezidenta republiky.
- rok 1962 – výroba elektrofonických nástrojů byla ukončena.
- dne 24.3.1962 se změnil název družstva na „Lidové výrobní družstvo DŘEVOKOV v Blatné“. Došlo k částečné změně výrobního programu, kdy vedle dřevozpracující výroby byla zahájena i výroba zahradnického ručního nářadí. Později byla do Blatné předána z Roudnice nad Labem výroba zemědělských bran, která zde zůstává do současné doby.
- dne 1.1.1966 se opětovně změnil název na „DŘEVOKOV, výrobní družstvo Blatná“ a tento název provázel družstvo až do 30.9.2005, tedy téměř 40 let.
- dne 1.10.2005 došlo ke změně právní formy, kdy družstvo bylo přeměněno na akciovou společnost DŘEVOKOV Blatná, a.s., která plně navázala na činnost družstva a převzala i jeho výrobní program.
- dne 1.10.2005 byla akciová slopečnost Dřevokov Blatná zapsána do obchodního rejstříku a je vedena u Krajského soudu v Českých Budějovicích, oddíl B vložka 1459. Kromě dřevovýroby, která je zaměřena na zakázkové truhlářství a na pořez i zpracování kulatiny, a kovovýroby, která se zabývá výrobou zemědělských bran a další strojírenskou, případně zámečnickou výrobou, provozuje společnost i instalatérské, topenářské a klempířské služby.
Vzhledem k tomu, že pan předseda samozřejmě výrobu hudebních nástrojů ve firmě Dřevokov nezažil, zeptali jsme se, zda-li neví o někom z pamětníků, kdo by nám mohl sdělit nějaké osobní zážitky: „… Bohužel mnoho lidí, kteří by mohli podat svědectví o začáctích výroby hudebních nástrojů v Dřevokovu již není. Napadá mne pan František Linhart. Vím, že ten dělal na kompletaci a tak by mohl něco říci. Zkuste se zastavit za ním…“.
Děkujeme panu předsedovi představenstva panu Vratislavu Zelenkovi a paní doktorce Haně Řáhové za velmi srdečné přijetí a pomoc při dohledávání informací o výrobě elektrofonických kytar v Čechách.
Jolana.CZ
Server Jolana.CZ objevil v jihočeské Blatné muže, kterému denně procházely rukama slavné kytary Gracioso, Futurama, Arioso a další. Jmenuje se pan František Linhart a pracoval ve firmě Dřevokov od roku 1959 až do roku 1995. Zažil tedy v podstatě nejkrásnější dobu začátků výroby elektrofonických kytar v Čechách. V době, kdy se vyráběly ve firmě hudební nástroje, pracoval na jejich kompletaci……
Jolana.CZ: Kde se vlastně hudební nástroje v Dřevokovu vyráběly ? Ve kterých budovách byl vývoj a kde výroba? Jsou zde ještě dnes původní budovy ?
Dnes
restaurace – dříve v 1.p. také kompletace kytar Dnes restaurace dříve
v 1.p. také kompletace kytar
Dnes
restaurace – dříve v 1.p. také kompletace kytar Dnes restaurace dříve
v 1.p. také kompletace kytar
Dnes
restaurace – dříve v 1.p. také kompletace kytar Dnes restaurace dříve
v 1.p. také kompletace kytar
Dnes
restaurace – dříve v 1.p. také kompletace kytar Dnes restaurace dříve
v 1.p. také kompletace kytarJolana.CZ: Co z komponentů se ještě vyrábělo přímo v Dřevokovu? Co takové ladící mechaniky a podobně ?
FL: Ano, ladící mechaniky se vyráběly přímo v Dřevokovu. Dále pak i kobylky, tremola a podobně. Ostatně to byla velmi kvalitní tremola. Rozhodně kvalitnější než ty později vyráběné v jiných továrnách, které byly sice konstrukčně a výrobně jednodušší, ale pro muzikanty horší, protože m.j. hůře držely ladění.
Jolana.CZ: Kde byl umístěn onen slavný vývoj Dřevokovu ?
FL: Vývoj byl roztroušen po několika budovách. Jedno z míst byla přízemní budova za dnešním ředitelstvím. Dále bylo něco z vývoje v bývalém ústředí, které bylo v místech dnešního třípatrového domu za sokolovnou v parku, kde byly též přízemní objekty s ústředím a s částí vývoje a ústředním skladem. Vzhledem k tomu, že výroba byla po Blatné roztroušená, byly samozřejmě v podniku dispečeři, kteří koordinovali výrobu, aby na sebe vše navazovalo.
Jolana.CZ: Myslíte, že byste si vzpomněl na orientační objem výroby ? Alespoň odhad, neboť tyto údaje nejsou v podstatě známy.
FL: Dělalo se odhadem tak šedesát kytar měsíčně. Dávaly se do takové složky – velkého stojanu, kde jich bylo právě asi těch šedesát. Do těchto stojanů se dával polotovar kytary, když se smontovalo tělo kytary s krkem, tak se to věšelo na jakési kolíky právě do těchto stojanů. Na to se pak nabalovala elektronika, struny a tak. K tomu se dělaly také nějaké ty basy Arco. Ty se ale vyráběly jen ve velmi malých sériích. Tak 10–15 kusů najednou a tak jednou za dva měsíce. Jejich výroba netrvala moc dlouho. Hlavní byla výroba kytar. Odhaduji, že se vyrobilo celkem 100 až 150 elektrofonických kontrabasů Arco. V podstatě se vyráběly až na ně byl čas, protože hlavní bylo vyrábět kytary pro Selmera, což byla firma, která zajišťovala prodej elektrických kytar z Dřevokovu v zahraničí.
Jolana.CZ: Vraťme se ještě do oddělení montáže, kde jste pracoval. Mohl byste říci ještě nějaké podrobnosti? Jak montáž probíhala ?
FL: Jak jsem již říkal, montáž probíhala v prvním patře dnešní restaurace U bílého lva. Je to ta budova s pěkně rekonstruovanou fasádou na náměstí v Blatné. Tam se navážely z dřevovýroby polotovary. To znamená těla kytar a krky a z oddělení kovo mechaniky. Na montáži nás bylo asi patnáct. Dělaly tam muži i ženy. Tam se dělaly i pražce a i panely z plexi, které jsou na havajkách Arioso. Na ty plastové kryty z Ariosa byly formy a plexi se peklo z čirého nebo z mléčného Acrylonu. To se protlačilo na takové kopyto. Teplota musela být dost přesná, aby se netvořily v plexi bublinky. Pak se frézoval konečný tvar krytu. Nápisy na Ariosa a dalších se psaly tzv. pantografem. Dělali to pro Dřevokov v ČZ Strakonice. Dokonce jsme tam měli vlastního krejčího, který šil obaly na kytary. Lakování se provádělo na provozovně, která měla označení „devítka“. Měli jsme provozovny jedna až asi jedenáct. Ty provozovny byly rozstrkané po celé Blatné. Pokud se pamatuji, tak například chromovna byla trojka. Ta byla v Blatné tam, co se jede ke kremaci, tak po levé straně. To bylo tenkrát v soukromém domě. Pak byla přestěhovaná do dnešního areálu Dřevokovu. Některé komponenty se samozřejmě nakupovaly jinde. Ale to se jednalo spíš jen o struny a tak. Třeba struny na basy Arco se dovážely z Rakouska,protože to byly struny s plochým vinutím – říkalo se jim hlazenky. Na kytary se dávaly klasické české struny s normálním vinutím.
Arco
v akci… – Pan Linhart pravděpodobně hovořil o tomto polském
muzikantovi. Arco v akci… Pan Linhart pravděpodobně hovořil o tomto polském
muzikantovi.
Jolana.CZ: Máte nějakou historku nikoliv z natáčení (jak se říká) ?
Mám takovou malou historku: přijel sem nějaký Polák odněkud z Lodže z nějakého orchestru a přivezl si naší basu a že je tam prý vysoký dohmat. Protože jsem já ty basy dělal, tak to dali na seřízení mně. A tak jsem si s tím hrál a hrál tak dlouho, až jsem udělal pro něj ideální dohmat, aby mu to vyhovovalo, ale aby to ještě nedrnčelo. Ale podařilo se mi to, i když to trvalo snad den. A on nám pak poslal děkovný dopis !
Arco
v akci… – Pan Linhart pravděpodobně hovořil o tomto polském
muzikantovi. Arco v akci… Pan Linhart pravděpodobně hovořil o tomto polském
muzikantovi.Jolana.CZ: Jaké důvody vedly pana Růžičku k ukončení spolupráce s Dřevokovem?
FL: Já mohu jen říci to, co si pamatuji, že se o tom říkalo. Kolik na tom bylo pravdy samozřejmě nevím: i když se říká , že to nebylo z politických důvodů, tak tam určitá souvislost byla. Tehdy šlo vlastně 90% výrovy Dřevokovu na export nějakému Selmerovi. Výrobní družstevnictví jako takové ale nesmělo v takovém rozsahu obchodovat se zahraničím a proto byla tato výroba převedena pod tehdy národní podnik, pro který to nebyl problém. Alespoň takto se to tradovalo mezi zaměstnanci Dřevokovu. Proti převedení výroby mimo Dřevokov bylo tehdy mnoho lidí a to i z tehdejšího Národního výboru v Blatné, ale nepodařilo se to zastavit. To byl jeden důvod nebo pozadí ukončení výroby hudebních nástrojů v Blatné. Nebo se to alespoň tak tradovalo mezi lidmi ihned poté , co se rozhodlo , že výroba půjde pryč. To bylo někdy již na podzim roku 61. Zároveň v tom byla druhá věc a to byla taková potyčka mezi tehdy vývojovým pracovníkem panem Růžičkou a tehdejším vedením. Pan Růžička chtěl v podstatě vývoj řídit po výrobní i obchodní stránce a to se nelíbilo vedení. Tak to prý byly dva hlavní důvody proč byla výroba převedena mimo Dřevokov.
Jolana.CZ: Nevíte proč a jak byla ukončena spolupráce se zahraničním prodejcem – firmou Selmer?
FL: Přesné důvody bohužel nevím. Vím jen, že firma Selmer navázala spolupráci s Dřevokovem na základě ocenění, které dostaly výrobky Dřevokovu v Bruselu na výstavě Expo 58. Tu medaili dostala „zlatá trojka“, jak jsme jim říkali: Gracioso, Arioso a Arco.
No a k ukončení spolupráce se Selmerem si pamatuji v podstatě jen tolik, že poslední dodávka obsahovala dvě bedny kytar, což bylo asi třicet kytar, a vím, že jim jedna bedna někde spadla. No a my jsme dostali s kolegou za úkol je opravit. Jenže to bylo hodně zničené a podařilo se nám z té bedny spravit tak asi jedenáct kusů a ten zbytek už bohužel nešel dát do pořádku.
Jolana.CZ: V Dřevokovu v budově ředitelství prý bylo ještě po roce 1989 několik vzorků hudebních nástrojů…
FL: pokud vím tak se jednalo o vzorky. Byla to basa, Arioso, snad jedna Gracioska, Futurama a jedna nízkolubová elektrofonická kytara z Kraslic. Ale kam to pak prodali nebo co s tím bylo nevím. A je to škoda. Patřilo to k historii té firmy.
Jolana.CZ: Zmínil jste se o nízkolubovkách z Kraslic…
Ano. V Kraslicích se nakupovaly nízkolubovky a tady se na to montovala elektronika. Ta elektrifikace ale byl montážně „špek“ na nás. To si vymyslel otec pana Vlčka z vývoje takový šoupátkový systém. Byl to jakýsi pérový systém, který byl hodně poruchový. Materiál na pérech se za chvíli unavil a nebylo to možné pořádně namontovat a šlo to opravdu velice pomalu. A zlobilo to a zlobilo a tak jsem měl kvůli tomu i malou výplatu. Proto si to pamatuji. A proto mne pak přeřadili na ladění, abych si alespoň něco vydělal, protože ladění šlo rychle .. (smích). Pokud si pamatuji, tak se ještě před tímto šoupátkovým systémem na některé koupené nízkolubovky jen montovaly snímače. Ten šoupátkový systém se dělal jen chvíli, protože to byl vlastně první propadák Dřevokovu … (smích).
Jolana.CZ: Prý se v Dřevokovu tancovalo v sále. Tam hrála kapela na nástroje vyrobené v Dřevokovu…
Jistě. K tomu se využívala nejprve část sálu v prvním patře restaurace U bílého lva. Kapela tam hrála samozřejmě například na basu Arco. Později se hrálo v sále v prvním patře dnešního ředitelství. Ten sál tam je i dnes, ale pokud vím, tak se již nevyužívá.
Jolana.CZ: A jak to bylo po ukončení výroby hudebních nástrojů s Vámi ?
V době, kdy se výroba změnila z výroby hudebních nástrojů na výrobu hrabiček, motyček a tak podobně se všechno sestěhovávalo – dřevo i kovo – z různých míst v Blatné do míst, kde sídlí dnešní Dřevokov. Výroba zahradnických potřeb probíhala ve spolupráci s Kovodružstvem Strážov na Šumavě. To ale s hudebními nástroji nemělo opravdu již nic společného… Pak se začaly vyrábět i brány pro zemědělce. Zároveň se začalo s výrobou předsíňových stěn, které se dělaly ve velkých sériích pro celou republiku. Já jsem přešel na kovo, kde jsem dělal asi měsíc. Pak si pro mne přišel vedoucí a nabídl mi práci zásobovače, kterou jsem dělal v podstatě až do roku 1995.
Děkujeme velice za rozhovor a přejeme mnoho zdraví a spokojenosti …J
S panem Františkem Linhartem – bývalým pracovníkem Dřevokovu Blatná – si povídal server Jolana.CZ
Pozn. red.: Text byl redakčně upraven a zkrácen. Veškerá práva vyhrazena. Bez písemného souhlasu serveru Jolana.CZ je jakékoliv kopírování a šíření zakázáno.